Jíří Všetečka a Pražský lampář

Když někde zahlédnu fotografii Prahy, která ve mně vyvolá příval pocitů, hned trochu podvědomě předpokládám, že jejím autorem je Jiří Všetečka.

Jiří Všetečka je žijící fotograf ze staré školy, který chodíval doprovázet Josefa Sudka a byl žákem slavného fotografa Karla Plicky. Celý život podmanivým způsobem zachycuje prchavé okamžiky našeho hlavního města a jeho kniha Praha světlem tvořená podnítila můj zájem o fotografii.

Technická dokonalost fotografií se u profesionálů bere jako samozřejmost. Jen ti nejlepší fotografové však ke svým fotografiím přidávají něco navíc, co diváka donutí k hlubšímu zamyšlení a zapamatování si zachyceného okamžiku. Jiří Všetečka mezi nejlepší fotografy bezpochyby patří. Těží zejména ze svých hlubokých znalostí Prahy a její historie. Přesně ví, na co a proč se zaměřit, jak má fotografované místo na diváka působit. Zná všechna zajímavá místa v Praze a umí odhadnout, v jakém čase a roční době jsou nejzajímavější. Občas mám u Všetečkových fotografií pocit, jako bych stál hned vedle jeho stativu ve chvíli, kdy mačká spoušť. Tak silně na mě z jeho fotografií vyzařuje okamžik a atmosféra místa. Pro příklad jsem si vybral Všetečkův snímek Pražského lampáře zapalujícího plynovou lampu na Hradčanech, pořízenou v 70. letech 20. století.

autor: Jiří Všetečka, zdroj: http://www.wwg.cz/imageDetail.php?leaf-ID=4579

Fotografie zachycuje lampáře v ukázkové kompozici, která je tvořena nejen vzájemným umístěním objektů, ale i mistrným rozvržením intenzity světla ve snímku. Jen si všimněme, jak vyrovnaně působí kontrast světlé zamlžené oblohy, středních tónů Schwarzenberského paláce uprostřed snímku a tmavých stínů na dlažbě v dolní části. Optická vinětace objektivu po okrajích je natolik silná, že tvoří funkci rámu a pomáhá divákovi zaměřit se na hlavní motiv. Snímek má v sobě i potřebné napětí, které vyvolává poloha lampáře se zakloněnou hlavou a paží prodlouženou o nástavec, napínající se k lampě. Výborně načasovaný je i okamžik, kdy jsou rozsvícené právě tři lampy – lichý počet rozsvícených lamp působí přirozeně a přispívá k vyrovnanosti celého snímku. Optickou stabilitu snímku umocňují i rozsvícené lampy umístěné blíže ke středu. Jako celek vše funguje v naprosté harmonii.

Jiří Všetečka je známý svou zálibou zachycovat ve svých fotografiích kontrasty všeho druhu. Můžeme jen spekulovat nad autorovým úmyslem pořízení snímku Pražského lampáře. Já osobně ve fotografii vidím symbolickou tíhu tehdejšího normalizačního režimu v podobě mlhy v kontrastu s nadějí na lepší budoucnost v podobě zapalování světel lampářem.

V tom je síla Všetečkových fotografií. Na diváka působí nejen esteticky, ale i v duševní rovině. Divák je okamžitě vtažen do atmosféry a začíná v ní uvažovat a přemýšlet.  Právě tímto obtížně dosažitelným kouzlem se vyznačuje dobrá fotografie. Tak se pozná pan fotograf.

Scarlet

Je těžké oslovit dívku na ulici. Ale inspirace k hudbě je to úžasná. Jmenovala se Scarlet a nakonec z toho okamžiku zbyla jen melodie…

Scarlet

Cestování je nejlepší životabudič. A co teprve Silicon Valley!

Již několik měsíců jsem cítil, že potřebuji nějaký „nakopávač“. A tak jsem společně s parťáky ze Spectu a ostatními z programu StartupYard vyrazil směr Silicon Valley. A rozhodně jsem nelitoval.

Krátké video můžete shlédnout zde.

Tak to je věc, která vás přenese vzduchem 10 500 km daleko. Z venku vypadá relativně prostorně…

…bohužel zdání klame. V té věci není místo pro nohy. Jak se v tom dá vydržet přes 11 hodin letu? Za letu se docela blbě vystupuje a tak vám nic jiného, než to vydržet, nezbývá. Dobře si to ty airolinky vymyslely!

U online check-inu je možnost zvolení preferovaného typu jídla podávané během letu. V mém případě jsem si vybral podmínku „bez rybího masa“. Bohužel jsem netušil, že potom člověk dostane „normované, alergicky nezávadné Lufthansa jídlo“. Ani po deseti minutách podrobného zkoumání jsme nepřišli na to, co přesně to jídlo tvoří. A jeho smrad jsme cítili ještě několik hodin letu. Cestou zpátky už jsem byl moudřejší a nevolil si u check-inu nic – a skvěle jsem se najedl.

Po příletu nás druhý den vytáhl jet-lag z postele kolem půl páté ráno. San Francisco se nám ale za brzké stávání parádně odměnilo v podobě úžasných výhledů. Zvlášť když si člověk uvědomí, že v Praze je půl metru sněhu a hluboko pod nulou.

Na americké snídaně si člověk rychle zvykne.

Stanford – po výborné komentované prohlídce od Petra Johanese tam chce studovat každý. Člověk si opravdu začne vážit školství v ČR, které je ve srovnáním s USA stále na dobré úrovni ale zadarmo. Přísahám, že na to VŠE budu chodit i jindy než o zkouškovém!

V jídelně mají studenti možnost usednout ke speciální obrazovce, která 24 hodin denně přenáší živý obraz do jídelny MIT – největšího rivala Stanfordu.

Postavit dálniční přivaděč pár metrů od oken kanceláří? V Americe žádný problém.

Je libo Levisky?

Symboly San Francisca v jedné fotografii – Golden Bridge, koleje ikonické lanové tramvaje  a strmá ulice. Pokud chcete  v podobné ulici zaparkovat, musíte vytočit kola proti obrubníku chodníku. Pokud na to řidič zapomene, za stěračem najde lístek s flasterem a vysokou pokutou. Prvních pár dní jsme se několikrát jako blbci vraceli k autu a vytáčela kola :)

V Palo Alto je několik opravdu nádherných čtvrtích. Na první pohled úplný ráj na zemi. Nevím jestli bych to samé říkal i po několika měsících pobytu, až tam v budoucnu budu žít, dám vědět :)

Jeden z čtyřkolových parťáků na cestách po Silicon Valley. Veřte nebo ne, pokud používá automat skoro každý řidič na silnici, plynulost dopravy je hlavně ve městech o mnoho lepší než v Evropě. Lidi, naučte se řadit!

Ukázka nosníku těsně pod Golden Gate. Ukazuje mimořádnou odolnost konstrukce proti zemětřesení. No nevím jestli to turisty plánující procházku po mostě uklidní…

Na první pohled krásný kus historie. Při pohledu z blízka zjistíte, že jde o betonové monstrum vytvořené relativně nedávno. Dávná historie se v Americe hledá těžko.

Gooooogle kolo. Chci ho!

Na návštěvu Apple kampusu jsem se hodně těšil. Přímo na místě ale moc neohromil. Všechno je takové sterilní, korporátní a nezajímavé. A šeptem se říká, že Apple i špatně platí! :) Takže rada: jděte raději pracovat k Samsungu…

Správně. Je to ten mrakodrap z GTA San Andreas…

Středozemní moře, to je hodně vody. Pacifik, to je teprve rybník!

To abyste věděli jakým směrem běžet.

… a pokud nedorazila tsunami, hraje na klavír u pláže dodnes…

…ten klavír hrál opravdu skvěle. Slaný vzduch mu zdá se vůbec nevadil, anebo ho každý den pečlivě ladí.

Tesla S je opravdu kus nádherného auta. Už aby to jezdilo v Evropě.

Jedna „pracovní“. Prezentace Spectu v RocketSpace přímo v centru San Francisca.

Loučil jsem se těžce. Trochu jsem tušil co nás po slunečných dnech v Kalifornii čeká doma…

… a nemýlil jsem se :)

Tak pravil LaChape(rvert)lle

Do Prahy dorazil samotný LaChapelle se svým nepřehlédnutelným rukopisem. Jaká je jeho výstava v Rudolfinu?

Na úvodní vernisáži s Davidem LaChapelle osobně, bylo údajně narváno k prasknutí. Kurátorova přednáška očividně již tolik netáhla...

I přes relativně malou účast dokázal kurátor výstavy Otto M. Urban zaníceně vyprávět poutavý příběh o tom, jak dostal LaChapella do Prahy.

Kromě fotografií bylo k vidění i mnoho koláží s "WOW" tři-dé efektem...

...vytvořený pomocí kartonu.

Fotografie bankovek měla v "dlužíme-kam-se-podíváme" časech zvláštní kouzlo.

Tuto koláž David okomentoval ve smyslu "Jednou jsem šel po ulici a uviděl ženu za volantem stojící v dopravní zácpě. Nikdo jiný v autě nebyl. To auto samotné však mělo velikost mého obýváku. Tak mě napadlo ty auta trošku zmáčknout".

Cyklus o americkém životě velmi zaujal. Hledejte pozorně. V první chvíli vám fotografie připadá jak momentka z párty - pak to však uvidíte a úsměv přejde. Působivé.

Proč to slovíčko "pervert" v názvu článku? Seznamte se - vánoční betlém po "LaChapellovsku". Šťastné a veselé?

Světová premiéra fotografie, která vznikla v Česku. Společně s dokonalým osvětlením opravdu velmi emočně působivá.

LaChapelle si vybral dobré místo pro svou výstavu. Hned po opuštění Rudolfina, se společně s otázkami které ve vás fotografie vyvolají můžete pokochat krásou Prahy. Příjemný bonus.

Stojí za to navštívit Rudolfinum? Rozhodně ano. LaChapelle vede k zamyšlení nad velmi vážnými tématy velmi poutavou vizuální formou, kterou se naučil v modním a reklamním průmyslu. Někoho může odrazovat již zmíněné „perverzní ladění“ ale věřte, že na každé fotografii má své odůvodnění. Neváhejte, k vidění do 26.2.2012. Více informací zde.

BotaNICká zahrada? Ne tak docela.

Botanická zahrada v Praze je často opomíjená oáza klidu pro pražany žijících na severu Prahy. Nachází se tam hromada odpočinkových míst, hektary zahrad s udržovanou trávou, kde můžete pořádat pikniky nebo jen tak relaxovat na dece a číst knížku. Já sám tam zamířím pokaždé když mám čas a je hezky – člověk načerpá ztracenou energii a zažene tiky získané pobytem v centru Prahy.

Ani v nejmenším se nepočítám mezi nadšence botaniky. Míru inspirace, kterou však poskytuje nepřeberné množství stromů, květin, palm a kaktusů, je pro designéra k nezaplacení. Pokud jako designér často zažíváte období, kdy nemůžete přijít na vhodnou kombinaci barev, zajděte do botanické zahrady.

Poušť s panoramatem Pražského hradu.

V Botanické zahradě se navíc několikrát do roka konají zajímavé výstavy rozumně začleněné do celého areálu.

Pyramida ze školních židlí? Proč ne. Oficiální název: Pomník obětem učitelské zvůle.

Není právě nejmenší...

... a evidentně to kurátoři vědí.

Trpaslíci lítající v korunách dávají tušit, že jsme blízko Bohnic.

A na závěr - kéž by všichni lidé okolo nás byli stejně klidní jako pán výše.

Určitě stojí za to do Botanické zahrady Praha zavítat. Navíc vstupné je více jak příjemné. Dospělí dají za ROČNÍ permanentku 200 korun, studenti dokonce polovinu. Tak na co čekáte?

The Third & The Seventh

Jedná se sice o dílo staršího data, toho času však tak převratné, že se v kruzích CG nemluvilo o ničem jiném. Počítačovou animaci vytvořil (úplně sám!) grafik Alex Roman a nastolil novou laťku kombinaci realismus-umění v počítačové grafice. Rozhovor s ním o tomto díle můžete nalézt zde.

Většina začínajících grafiků si bere jako metu „dokonalosti“ právě toto video kvůli úrovni realismu. Síla Alexovi práce však není v dokonalém ztvárnění reality pomocí počítače, ale v jeho mistrném navození atmosféry, zacházením se záběrem, kolorizací a v neposlední řadě i použitým hudebním doprovodem který sám složil. Tento krátký film by fungoval stejně dobře kdyby byl natočený na klasickou 8mm či 16mm kameru. To si ale většina grafiků vůbec neuvědomuje a soustředí se jen na „technickou“ část. A v tom je zakopaný pes. Ani 100% vědomosti „maxka“ a „v-raye“ vám nezaručí výsledek, který můžete vidět pod textem.

Práci začněte jinde – najděte jasnou vizi co chcete animací sdělit a jaké emoce má vyvolávat. Technické ztvárnění je ve skutečnosti „až“ na posledním místě. Dnešní svět plný tutoriálů a návodu svádí na toto prastaré pravidlo zapomínat. A to je škoda.

pozn. Doporučuji přepnout na HD, fullscreen a použít dobré ozvučení.

The Third & The Seventh from Alex Roman on Vimeo.