Když někde zahlédnu fotografii Prahy, která ve mně vyvolá příval pocitů, hned trochu podvědomě předpokládám, že jejím autorem je Jiří Všetečka.

Jiří Všetečka je žijící fotograf ze staré školy, který chodíval doprovázet Josefa Sudka a byl žákem slavného fotografa Karla Plicky. Celý život podmanivým způsobem zachycuje prchavé okamžiky našeho hlavního města a jeho kniha Praha světlem tvořená podnítila můj zájem o fotografii.

Technická dokonalost fotografií se u profesionálů bere jako samozřejmost. Jen ti nejlepší fotografové však ke svým fotografiím přidávají něco navíc, co diváka donutí k hlubšímu zamyšlení a zapamatování si zachyceného okamžiku. Jiří Všetečka mezi nejlepší fotografy bezpochyby patří. Těží zejména ze svých hlubokých znalostí Prahy a její historie. Přesně ví, na co a proč se zaměřit, jak má fotografované místo na diváka působit. Zná všechna zajímavá místa v Praze a umí odhadnout, v jakém čase a roční době jsou nejzajímavější. Občas mám u Všetečkových fotografií pocit, jako bych stál hned vedle jeho stativu ve chvíli, kdy mačká spoušť. Tak silně na mě z jeho fotografií vyzařuje okamžik a atmosféra místa. Pro příklad jsem si vybral Všetečkův snímek Pražského lampáře zapalujícího plynovou lampu na Hradčanech, pořízenou v 70. letech 20. století.

Fotografie zachycuje lampáře v ukázkové kompozici, která je tvořena nejen vzájemným umístěním objektů, ale i mistrným rozvržením intenzity světla ve snímku. Jen si všimněme, jak vyrovnaně působí kontrast světlé zamlžené oblohy, středních tónů Schwarzenberského paláce uprostřed snímku a tmavých stínů na dlažbě v dolní části. Optická vinětace objektivu po okrajích je natolik silná, že tvoří funkci rámu a pomáhá divákovi zaměřit se na hlavní motiv. Snímek má v sobě i potřebné napětí, které vyvolává poloha lampáře se zakloněnou hlavou a paží prodlouženou o nástavec, napínající se k lampě. Výborně načasovaný je i okamžik, kdy jsou rozsvícené právě tři lampy – lichý počet rozsvícených lamp působí přirozeně a přispívá k vyrovnanosti celého snímku. Optickou stabilitu snímku umocňují i rozsvícené lampy umístěné blíže ke středu. Jako celek vše funguje v naprosté harmonii.

Jiří Všetečka je známý svou zálibou zachycovat ve svých fotografiích kontrasty všeho druhu. Můžeme jen spekulovat nad autorovým úmyslem pořízení snímku Pražského lampáře. Já osobně ve fotografii vidím symbolickou tíhu tehdejšího normalizačního režimu v podobě mlhy v kontrastu s nadějí na lepší budoucnost v podobě zapalování světel lampářem.

V tom je síla Všetečkových fotografií. Na diváka působí nejen esteticky, ale i v duševní rovině. Divák je okamžitě vtažen do atmosféry a začíná v ní uvažovat a přemýšlet.  Právě tímto obtížně dosažitelným kouzlem se vyznačuje dobrá fotografie. Tak se pozná pan fotograf.